Maminka: „Pepíčku co to papáš?“
Pepíček: „Vteřinový hm hm hmm.“
Píše vnouček dopis prarodičům: Ahoj dědečku a babičko, ve škole nám řekli, že se nesmí lhát a měli bychom se ke všem lžím přiznat. Tak Vám teda píšu. Přes prázdniny jsem potajmu otevřel jednu z těch velkých sklenic se švestkovou marmeládou a téměř celou jsem ji snědl. Abyste na to nepřišli, tak jsem do ní na.ral a vrátil ji na polici. Děda dočetl, babce vlepil facku a řekl: Já ti říkal, že je to ho.no – a ty pořád jenom: zcukernatěla, zcukernatěla…
„Jak dopadla tvoje poslední zkouška, Pepíčku?“ ptá se matka „Vynikajícně, mami. Pan učitel byl velmi přívětivý a nábožný.“
„Jak to nábožný?“
„Po každé mé odpovědi sepjal ruce a řekl Bože můj!“
Přijde Pepíček ze školy a povídá tatínkovi, že dostal pětku z matiky.
„Jak to?“ ptá se podrážděně otec. „Nejdříve se mě učitelka zeptala, kolik je třikrát dva. A já jí povídám, že šest,“ vypráví Pepíček.
No, to je správně,“ na to tatík. „A pak se mě zeptala, kolik je dvakrát tři,“ pokračuje Pepíček.
A jaký je v tom, do prkýnka, rozdíl?“ rozčílí se tatík. Pepíček pokrčí rameny. „Přesně to jsem řekl.“
Paní učitelka se ptá své třídy: „Proč na podzim odlétají ptáci do teplých krajin?“
A Pepíček odpoví: „Aby se vyhnuli škole!“